Waldorfská škola Co se mi při těchto slovech vybaví?

- V první řadě školka (samozřejmě waldorfská v Zákoutí), kam jsme vodili našeho syna a postupně se seznamovali s waldorfskou pedagogikou. Když syn dorostl do školního věku, bylo úplně přirozené a samozřejmé, že půjde do waldorfské školy…

- velké sešity plné krásně barevných a tvarovaných „forem“
- velká tiskací písmena psaná pastely
- krásně vyvedené sešity plné obrázků a zajímavého učebního textu – vlastně originální „učebnice“
- písničky hrané na flétnu
- dětmi vlastnoručně pletená pouzdra na flétnu, háčkované výrobky – a to pletli a háčkovali všichni, i kluci
- vysvědčení bez stresujících známek, zato plné dobře míněných rad a nasměrování, čemu se věnovat více a čemu naopak méně
- úžasné výrobky ze dřeva, keramiky, kovu, vlny
- příjemné prostředí ve „waldorfsky“ vymalovaných třídách
- hemžení a vlídná atmosféra vánočních a velikonočních trhů pořádaných ve škole
- veselá vystoupení dětí se zpěvem a divadelními představeními
- setí pšenice, její sklizeň včetně vázání do snopů, mlácení cepy, čištění, mletí a nakonec pečení chleba
- výlety za poznáním – do papírny, sklárny, skanzenu…
- velké „Olympijské hry“ za početné účasti dětí z jiných WŠ
- kamarádské posezení u ohně s dětmi a ostatními rodiči při opékání bramboráků
- družná atmosféra rodičovských schůzek plná konstruktivních nápadů, úzká spolupráce školy s rodiči
- laskaví a vlídní učitelé

   WŠ v Semilech měla být otevřena v době, kdy má starší dcera zahájila školní docházku. Velice mě tehdy mrzelo, že z jakýchsi byrokratických důvodů bylo otevření WŠ odloženo o jeden rok a dcerka musela nastoupit do státní školy.
   O tři roky později pak začal syn chodit do WŠ a já jsem měla možnost porovnávat. A bylo co porovnávat: systém a způsob výuky (např. šestitýdenní epocha proti i 5 předmětům v jediném dni), způsob hodnocení dosažených výsledků a přístup učitelů k dětem (každé dítě má své tempo zrání, uvědomování si a chápání proti nastavenému žebříčku, do kterého je třeba každé dítě zaškatulkovat bez ohledu na to, zda ho něco trápí, má „své dny“ nebo prostě není zcela ve své kůži, protože spatně spalo), zájem dítěte o zpracovávanou látku (chodí do školy rádo a samostatně si vyhledává a zjišťuje další informace související s probíraným tématem proti rannímu „ach jo, zase do školy“), účast rodičů na dění ve škole, prostředí v jednotlivých třídách a celé škole…ve všech aspektech vycházela lépe WŠ. A zatímco se dcera po ukončení gymnázia těžko rozhodovala, co dál a dlouho se hledala, syn měl celkem jasno, vypravil se za svým cílem a dosáhl ho především díky tomu, co si odnesl z WŠ.  Myslím, že můj syn vděčí za úspěšně ukončené vysokoškolské studium především dobrým základům, které mu WŠ dala. Během celého studia na střední škole i potom na univerzitě těžil z toho, že WŠ nechápe jednotlivé učební předměty jako uzavřené, samostatné celky, ale jako součásti vědění o životě a přírodě, které se vzájemně prolínají a kde vše souvisí se vším…

Gerta Knolová